Zlomená labuť

Ledová královno,
pojď se mnou spát,
dýchni mi za ucho,
pohlaď mě na šíji,
dělej to stále, znova,
zas a zas.

Chci s Tebou snít,
daleko, daleko, jít.
Kde nenajde nás nikdo,
nedostihne nic.

Uniknem tvrdé konspiraci času,
uniknem tomu spiknutí.

V nekonečném tichu dálek,
mezi milionem galaxií,
planet a hvězd,
jsme podrobeni konfrontaci,
po tvářich stéká stesk
a hvězdný prach
třpytí se ve vlasech.

Labutí krk,
bílý, něžný, tak jemný
a zlomený.
Všechno je nesnesitelně,
smutně krásný
a ztracený.