O lásce

Nač obloha je plna hvězd,
když se na ně se mnou nedíváš,

nač je vůkol tolik rozvitých květů,
když ani jeden nepodáš mi s něžným polibkem,

nač existují pohlazení,
když Tvá ruka nehladí mne,

nač jsou básně,
když žádná není psána jen pro mne,

nač ůsměv jest,
když na Tvých rtech vykouzlený nepatří mi,

nač den bílý je a noc tmavá,
snad proto, abych byla více sama?

Kde ztratil se dotek nepatrný a něžné políbení,
náruč Tvá náležící pouze mně?

Snad jen snová přání to jsou,
přec já v lásku věřím dál!