Prvomájový melancholismus

Já nemohu bez Tebe lásko žít,
ještě jednu šanci mi prosím dej.
Jen černo vidím kolem sebe,
proč musí být osud zlej?

Každý den na Tebe myslím,
ve snu Tě líbám na tváře.
Doma mám schovaný Tvůj vlas,
proč měla jsi mě za lháře?

Vybavím si každé Tvoje gesto
(jak miluji Tě, to snad víš)
a všechny tvé nesmělé úsměvy,
když přivinul jsem si Tě blíž.

Když jdu okolo Tvého domu,
melancholie mě dohání…
Chtěl jsem Ti přinést květiny,
ale proč připravit další zklamání?

Všeho, co jsem zkazil lituji,
hříchy jak olovo tíží,
však milovat nelze poručit,
a konec knihy se už blíží.

…

Na prvního máje byl krásný den,
proč jsem s Tebou nemohl být?
Políbit Tě pod květem
a na výlet za město Tě vzít.

Však stejně mám svou naději,
že už nebudu v zajetí,
Ty přijdeš, políbíš mě
a skončíme v sladkém objetí.

Tomu však už nikdo nevěří,
a na mě čeká poprava,
naposledy scházím z kopce,
je to druhý vchod doprava.