Sen

Ve zmatku našich těl,
ten příběh už zevšedněl,
že nikdy neměla jsem být Tvou.
Ve zmatku našich duší,
prý ohromně mi sluší,
stát věrně po Tvém boku.
Tvému stínu společností být,
ve dnech temných,
duši pohladit, za ruku Tě vzít.
Krást pro Tebe štěstí druhých
a postavit Ti další svět,
kdybys někdy toužil být sám.

Snést Ti modré z nebe a splnit vše, co si budeš přát...
Je to jen sen, co nechám si tisíckrát zdát.