me prani

co mě jen trápí?
snad láska, co padá po kapkách po parapeti
nebo chlapi?
co mě jen ošustí…
chtěla bych lásku.. opravdovou..
někoho, kdo by měl rád mne samotnou..
někoho, kdo by mě nechtěl na jednu chvíli do postele..
ale o pár chvil déle..
chtěla bych být šťastná
s někým, kdo mě snese protivnou zrána..
vím, že takoví už vyhynuli..
v dávných časech si spokojeně žili..
po svém boku nádhernou, chytrou ženu měli
kterou bezedně milovali a uctívali..
možná jsem se narodila ve špatném století
možná je můj úděl pendlovat z postelí do postelí
jsem pro ně jen panenkou
bývám jejich maličkou
se kterou si po mocích hrávají..
své touhy a přání ukojují..
na mě nikomu z nich nezáleží
jen na sebe myslí..
po nocích brečím do polštáře..
nikdo z nich neutře mé slzavé tváře..
neobejme.. nepošeptá nic krásného..
to je pro mne něco velmi drahého..
vztah není jen o dovádění.. sexu..
není o kondomech, co by měl plnou kapsu..
velmi důležitá je důvěra
i když se říká, že je to pověra..
jde o to, aby u mě byl v případě potřeby
nemusí hned chystat zásnuby..
mě stačí, aby mě měl opravdu rád
víc než jen můj kamarád
vím, že chci toho asi moc
ale sním o tom celou noc