STÁLE VZPOMÍNÁM

minulost mi nevěří
stala se mou zátěží
v dlaních držím hřbitovní kvítí
lampy nad hlavou mou neskutečně svítí

je noc
je noc a já sedím na hrobu svého milého

cesta je poseta směšnými kamínky
ve své mysli vidím v jeho očích plamínky

všude ze země se dere ven tráva
až se začně rozednívat
budu křičet sláva

kapky rosy hledají cestu
cos mi to udělal
měla jsem jít za nevěstu

tmavá hlína tíží tvé nahé tělo
nemělo to takhle zkončit
krásné to být mělo

pavouci se zaplétají pomalu do tvých vlasů
sedím nad tebou
pláču
kde je jen konec sladkých časů

vítr bouřlivě zacuchává mé vlásky
snaží se z nich udělat hedvábné provázky

musíš se ještě třást zimou
proč se to stalo
bylo to mou vinou

z náhrobku
na mne dýchá tvé jméno
vem si mě k sobě

bez tebe nemá můj život smysl
necítím srdce
necítím duši
ztrácím svou mysl

čekám už jen na ten den
kdy konečně budem snít jeden jediný sen