Vyznání

Na úpatí hor
v plamenech skal
tam trpí má duše
tam hoří můj žal
kde skály se lámou
kde tříští se led
se vzpomínkou jasnou
jak krásný byl svět
to když květy kvetou
a v červáncích
sny lehce se nesou
jak lekníny modré
obrazy nasáklé krásou
z praprsků stuhy
jenž svit luny nesou
co tvá krásná tvář
jak potůček lesní
čistota bdělá
jak pany jezerní
z květů vánbý voj
nic toliko není
jako ty jsi krásná.