Panenství

Těžké je ráno
když prolíbáš se nocí
bez lásky
Do desek založíš
další rozšlapané
Srdce.
Odložíš rukavice
přetvářky
v nichž se tak lehce
beze studu hladí
Z úst otřeš splín
jež jsi tam umně nalepila
Snad taky kapku krve
z jeho srdce
poslední…
Bez povšimnutí odejdeš tiše tak,
aby to dlouho nebolelo.
Bojíš se otevřít se cele a
hrát si milostně tak, jak se má…
Vždyť Tvoje srdce, doposavad celé
bojí se okovů
jež každý nosí u sebe a chvátí do nich co se dá.

Psáno v Kavárně Slavia na účtenku od Restaurací a jídelen v Praze 1. Na účtence jsou cifry za konzumaci 5,80 a 7,30… Co jsem to tam tenkrát pila? To nevím. Snad kafe a sklenku červeného vína. Seděla jsem dole na place pod zrcadlem a připadala jsem si volná, tak nádherně volná a svobodná! Bylo mi sedmnáct…