opři se
opři se
opři se o zeď snů
splyň
a pochop tu hru nevinnou
že nejde žít jen s jedinou
že touha nutí zakopávat
ze sebe plnou náruč dávat
brodit se něhou po kolena
odložit rozum do ztracena
a ikdyž třeba padne měna
věštba tím bude naplněna
opři se o zeď přání
k níž vrba větve sklání
spočítej proutky,jen ty dlouhé
a pak se ponoř na dva pouhé
již jednou žité okamžiky
co tělo hřejí
a zatímco se lístky chvějí
usměj se,řekní že už víš
to správné příjde
jen pojď blíž
dotkni se mojí horké dlaně
pak se jen ponoř
odhodlaně
opři se o zeď hřbitovní
vzpoměň si
na lásku co spí v ní
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Hned první báseň, kterou u Tebe čtu, mě oslovila mnohými verši... Mám raději verš volný, ale u Tebe je příjemné i to rýmování, prostě se mi líbí celá ! Téma i styl, celková atmosféra...
Jen ty čárky uprostřed veršů bych odstranila. Interpunkce by měla být buď všude, nebo nikde, výjimku tvoří otazník, případně tři tečky - i když někteří je vidí neradi. :-)
27.06.2012 13:02:46 | Loira
ta je opravdu moc hezká,jsem ji nějak přehlídl. Je pravda, že jsem teď moc nestíhal číst
17.05.2012 17:30:55 | kočkopes
O zeď snů se teď opírám,
jedinou Lásku v sobě mám
a tou i žiju...
Mé přání, ať mám sílu dát
vždy tam, kde žízeň, šeď a chlad,
mi sílí víru...
Hřbitovní kvítí vypráví,
že slzy, které do trávy
padají, voní...
O zeď snů se teď opírám,
jedinou Lásku v sobě mám
a žiju pro ni...
:o)
17.05.2012 17:16:04 | Cecilka