PO vzdech

Z hladiny smutky lovím svou touhu po Tobě
Dravý je život, který mi Tě unáší
Jen stále vpřed ve zrychlené době
Která nám stres jen přináší.

Koloběh času na víčkách obavy
Skleněné oči plné mořské vody
Bušení srdce, které je bez stravy
V duchu mám chuť se začít modlit.

Obouvám svou samotu do bot plných střepů
Nelze teď udělat pražádný krok
Strachem tu o tebe celý se třesu
Ubíhá den, měsíc i rok.

Spojení tělem a spojeni duší
Zkouším své myšlenky přenášet
Anděl mě do srdce střelit snad kuší
Tendence má je jen přehánět.

S láskou chci usínat a probouzet taky
Navzdory všem našim těžkostem
Na nebi před sluncem tísní se mraky
A já tu vzdychám navzdory marnostem.