ADOREA

Ach ty oči!
V hlubinách šedých
topila jsem se,
v těch očích bledých,
pronikavých, tajemných,
které tak daleko byly.

I přes tu dálku,
rytíři můj,
já viděla tvou tvář
a oči tvé,
jež s mými se střetly
vždy na kratičký okamžik.
A i ten krátký oka mžik
mému srdci stačil.

Nedosažitelný,
rytíři z renesančních dob,
zelená-hnědá tě zdob.
Pohled tvůj, jež ke mě zalétal
rozproudil v těle krev
*v mé duši zazněl zpěv*
a pak vždy končím krátký očí střet.

Máš ostrý meč,
jímž se oháníš
*kol vlaje tvůj dlouhý hnědý vlas,
tvář zahaluje tvůj mužný fous*.

Jednou přijde čas,
kdy na souboj tě vyzvu.
*Třeskne ocel o ocel.*
Já budu ztracená,
ty budeš ztracen
ve víru šedavých hlubin.

Adorea!!