You, My Weakness

Kolem šedý svět do dálav se táhne
a já tak jedu dál vakuem popela.
Srdcem vidím tě na horizontu,
né však mýma očima, duši mi to zžírajíc.
A ty jsi všude kolem, nikde však zároveň,
proto obejmout tě nemohu, navzdory tužbám mým.

Rozumem vím, že tě uvidím brzy již,
stejně ten čas daleko jest převelice.
Každý pohý den dlouhý jak celý život
nesmrtelné oběti vlastního srdce,
pro mne zdá se bez tebe ten den každý.

Věčností jedu za tebou, oázou v poušti citů,
kde ti lidé kolem mluví jazykem logiky, rozumu..
Přesto však ticho obepíná mysl mou závojem netečnosti.
Zdá se mysl má jasná, přesto však neovladatelná pro srdce touhy.

Z apatie zvedám se ke krokům finálním,
nyní již za tebou kráčím ve shodě srdce i té mysli.
Mé nohy mne samy nesou instinktem nejhlubším,
nyní již jen pár metrů zbývá mi k tobě.

Každé takové shledání kéž by bylo nekonečné,
singularita lásky..
Ano!
To Plzeňské pivo, mě zlatavé, s příchutí přátelství a společnosti,
kterou si tak rád užívám, hloubuku bratrství.
S kamarády tak zbožňované..

Pouze bledne vedle tebe,
která jsi dokonalá svou nedokonalostí.
Bledne jak vše ostatní, pomíjivé a šedé pro mě.
Ty jsi ta polovina druhá má, silou života hledaná.