Nerozhodná

Protože mozek snaží se převzít vládu,
nad všemi mými kroky,
chce chodit spát až pozdě k ránu,
když hodnotí mé ušlé roky.

Pochop, že jsem příliš mladá,
nevím co chci, jak mám žít,
Jak mohu znát co je mít ráda?
A přitom časem nemarnit?

Tvé verše vždycky slzy vhání,
do očí mých mě pod řasy,
to já jsem ten kdo druhé raní,
Ty chceš mě spasit? Jak asi?

Možná že jsi mi tím co hledám,
ve snech o tom tajně sním,
ale duši svou ti jen tak nedám,
a času žádám, jestli smím?

Proto mozek srdce poutá,
a schovává jej v okovech,
jsem nerozhodná, příliš hloupá
a se světem těžko držím dech.