Víla v lidském podání

Našla jsem vílu,
nechala se držet v dlaních,
mých snů je a snad bude paní.
Jemná křídla, dokonalých tvarů,
bojím se jich dotknout,
Pohlcená do nebeských svárů,
nechci o ni přijít…
Vílí prach dostal se mi do očí,
svět, takový jak ho neznám se semnou zatočil…
Překypuje něhou, v dlaních schovaná,
jeji kůži jemnou ve snech líbávám.
Nechci přestat…
Našla jsem vílů,
kdo říká, že nejsou?
Blázínci a ti, co honí se jen za tmou…
Kdo říká, že vílu nechytíš,
ten pravdu má, to ona k tobě příjde blíž..
Příjde s úsměvem kouzelným,
a ty náhle oněmníš..


Našla si mě víla,
Já podlehla jí hned.
Avšak souží mě myšlenka,
že nemůžu ji držet právě teď…