Popsaná

Zdáte se tak krásná,
jitro mezi poli máků,
bez oblaků a svítání,
v hrobech, popelech svátečních.

Mohl bych tvá ňadra popisovat,
v slovech, která nemám snít,
že prý něco společného máme,
a to nejen krev, ale i snad splín.

Zdáte se tak nedostupná,
pod útoky slov v chrámu nebeském,
kde dlaně znějí o sborový chór,
kde zvonky hrají si na schovávanou.

Mohl bych celý tvůj klín popsat,
beze slov a beze tahů štětcem,
od okrasných linek až k tříslům,
k místům, kde útěchou pro mě začínáš.

Zdáš se tak popsaná,
v blyštivých chorálech,
z jarních luk,
zdáš se tak tajemná,
a navždy pro mě popsaná.