Spolu na zámku

Spolu na zámku

 

Šátek na očích, vedeš mě dál

Není to sen, co bláhově se mi zdál

Říkáš, že splynout mám s křídly nočních můr

A doletět tam, kde láska má prostřený stůl

 

Jsem chmýřím

To vítr mě s prachem pozvedá

Stoupám výš až k pouličním lucernám

Co každou noc poutníkům svítí

Když led v duši mé studí

Ty jediná znáš cestu ven

 

Tvé doteky

Jsou utkané z motýlích tykadel

Tak ozdravné se zdají, že vrátí mi směr

Ten krásný pocit, zapadlý uvnitř znám

Já nezapomněl

 

V závojích noci chráněn je zámecký dvůr

Říkáš, že smím otevřít dveře

Tam láská má prostřený stůl

A opojné síly do džbánků dá

Ve stínu staletých líp se mnou houpá

 

 

Jak málo jsem v ní věřil a cestu ztratil

Až pohled tvůj mi vše s lehkostí vrátil

 

 

(inspirováno toulkami po Potštejně a textem Láska tíží od Petra Muka)