scházím se s objetím

Což nikdo nechce mě obejmout?

Mávám rukama do prázdna

jen vzduch jimi prochází.

Těžce přijímám

co není, i to co odchází.

Na okno déšť

a do rukou slzy padají

Kreslím na okno srdce

rukou svou...

tak od slz krvavou.

Je jediné co zůstalo

z dob kdy krásně bylo,

slz méně...dešť žádný,

jen občas mrholilo.

Otevřu okno,

déšť už vůbec necítím

a napadne mě

smíchat slzy s deštěm.

A tak déšť dopadá na ruce mé

slzami poseté a bolavé.

Možná slzy vyplaví

možná se nic nestane

smutku mě nezbaví,

nezmizí, ten zůstane...

opravdu nikdo nechce mé objetí