Vůně tvýho deště

Loudáme se městem společně
s ideály, bez očekávání.
Sám před sebou
chováš se tak statečně,
rozvíjíme povídání.

Celé tělo jako zvon se chvěje
při každém tvém pohledu,
při každém tvém úsměvu.
Bráníme se směle tomu,
kam to pro nás všechno spěje,
opouštíme samotu.

Aby déšť nás smáčel
přejeme si od rána.
Voní jako tvoje vlasy,
hladí jako Nirvána.

Kapky ulpívaj ti na řasách,
tou vůní celý zmáčení.
Oba máme stále strach
z posledního loučení.

Při pohledu do tvých očí
svědomí chci umlčet,
zapomínám, že se Země točí,
že kolem nás je celý svět.

Naše cesty až se spojí,
udělej mi laskavost.
Kapky ať se kolem rojí
a v očích roztoužená nesmělost.

Ať voním tvým deštěm.