dětství...

                          

 už nejsem tou, co jsem byla...

Děkuju -naschledanou",

to lidská touha ve mě způsobyla, že jsem Lídou...

zas tou jedinou...

Co běhá v lesích svých,

co mámu slyší ,když k obědu volá,

a tátu z dály za humny,

štípat dřevo....

 

Jsem zase malá...

a kukačky svolávám,

ku ku, ku ku!

zní po lese...

 

A u rybníka, v kruhu s kamarády,

spadla lžička do kafíčka...

a cestičky umetám...

tam k těm známým místum...

 

A s tátou

a mámou na houby po lese...

 

Nějak jsem rychle vyrostla...

všichni jsou šedivý, začínám i já...