Jako hladina,
zčeřená odhozeným kamenem.
Ničí mě už jen ta představa.
Požírána jsem plamenem
ohně všech vášní lidských činů.
Bože, dej ať "špatná" nikdy nezahynu.
Jako krajina
tím žárlivým žárem zpustošená.
Upadám do temnoty.
Jak jen může slabá žena
hasit oheň, jímž sama plápolá?
Nemůže. Ať shoří! Nezbude 'ni mrtvola.