Pro Lucii

Zurčící potůček
rád omývá vlásky.
Ve vodách jeho
se koupávají krásky.

Postůj a poslouchej,
jinou píseň nepěje.
Z hlubin se ozývá,
jen jméno Lucie.

Každý den básník
ke břehu chodil.
Pomalu spisoval,
co potok pravil.

Ten básník zmizel,
jen slova zůstala.
Přečtu vám nyní,
co příroda napsala.

Osvěžující voda má
tiše břehy omývá.
Každý den sem chodívá
dívka krásná, spanilá.

Přistoupila blíže,
sundala svůj šat.
Vody moje začli vřít
a její koupel hřát.

Její tělo bylo moje
lehce jsem ji nadnášel.
A po proudu přes celý les
pomalu ji unášel.

Zavistivé pohledy,
vúkol civěli.
Na nádhernou Lucii
všichni hleděli.

Ach moje byla
celá celičká.
Ve vodách mých
roztomilá, maličká.

Chýlil se večer,
již sušila se ve zbytcích sluneční záře.
A já měl tu možnost
poprvé uzřít krásu její tváře.

Odešla,
je tu tak prázdno.
Po té jemnosti..
je mi tak smutno.

Dívka jiná
se jí krásou nevyrovná.

Přijď ještě jednou,
odlož svůj šat,
ještě jedinkrát se
v mých vodách smát.