Mí andělé

A já zůstanu stejně sám...
Budu v dešti postávat
Na rozích ulic, rozjímat
Co s životem dělat mám.
Toužím, a dech mi to bere!
Po vzájemnosti,
Po lásce, po upřímnosti,
Po světle, po blízkém těle.

Veď mně za ruku, anděli můj
Veď do světla a při mně stůj.

Byls to ty, s hlavou kaštanovou
A podivným pohledem,
Byls mi skálou mramorovou
Jediným úkrytem pod širým nebem.
Nosils brýle a kštici tmavou,
Chřtil jsi mně pivem a dobrou zábavou.
Smál jsem se, jak byl jsi mi blízko,
Nebe bylo na dosah - tak hluboko a tak nízko.
A teď nás však dělí dálky,
Sny, pokušení a naše vnitřní války,

Ale asi mně to bavit nepřestane,
Pokud mi nepomůžeš, Bože, můj Otče, Pane
Vždyť jsem ztracený mezi nimi,
Mezi anděly s křídly ďábelskými,
S kaštanovou hlavou,
Či kšticí tmavou,
Mezi pohledy a marnými sny,
Které barví mé šedé dny.

Jsem ztracen mezi pruhy
Deštěm skropené duhy.