Tužba

Tajemství jest skryto před mým zrakem, toť jak toužebný taj mi neodhalen.

Třpyt v sobě ten taj zračí, nechť mi jde ten cit z očí.

Ono tajemství v hloubi srdce jest, toť lásky snaha, jež v poupě nechce kvést.

Toužím po onom citu, ten však mne odmítá i květ srdce mého mi odpírá.

Chtě či nechtě sžírán jsem chtíčem lásky, však žalostně mé snažení uvadá jako květ sedmikrásky.

Svírá mne sevření ošemetné, být či nebýt zamilován, neb nechci proti vůli tvrdými ranami ztrestán.

Lásku jsem jedinkrát daroval, žel bohu se zradou jsem se potázal.

Nejist jsem jak okvětní pel, nesoudržní jak hněv, strádajíc jako bych neměl v žilách krev.

Souznění chtít či nechtít, bázlivost mě jímá, leč ve mne nebojácnost dřímá.

Jizvy vryté v srdci mém, tak sám bol pocítil jsem.

Věz, že jest pro mne nelehké cit ti opětovat, však již více se nechci soužit strachem, prosím, nebuď ty toho citu vrahem.