Svatojánská

Sedím zde na kraji,
a ty jsi mi blíž,
než kdy jsi byl,
slunce zapadá,
město v lehkém vánku,
jde vstříct spánku,
a den má na kahánku,
cítím ruku co mě hladí,
znalou rukou čelisty,
co denně struny ladí,
noc i my jsme tolik mladí.
Je svatojánká noc,
jsem tvá čarodějka a ty můj hřích,
ještě stále slyším tichý smích,
když dotýkal ses paží mých,
a sklouzával jsi níž.