ROZHOŘELÝ NACH

 

      ROZHOŘELÝ  NACH

 

     To láska se v té růži zaskvěla

a Ty, již dnes zaň schovaná,

jak oříšek ve skořápce

a já toužím tu naší lásku - rozlousknout

a obléci Tě do svatebních šatů,

jak malou popelku

a odvésti Tě ve zlatém kočáře,

za tu duhu,

co svítí kvůli nám

a já v ní hledám,

tu barvu růže,

které schovávají Tvou tvář,

co zdobí barva těch růží,

coť koupil já za osmset korun,

jen pro Tebe.

To láska, už nás svázala

a já, jak malý kluk - neutekl,

mne se prostě chtělo s Tebou zůstat

za jediný dotek,

co dokáže pohladit

po mých bloňdatých vlasech.

To snad dělají ty růže

a nebo ten nach,

jenž marně hledám v té duze,

tak podívej,

jak se nám tu rozsvítila

a zakryla na chvíli modré nebe,

kdy Tě chci tajně políbit

na tu Tvou tvář,

co růže zakrývá

a já jí chci jednu po druhé

dávat za Tebe do vázy,

až uvidím ten Tvůj nach ve tváři

a Ty odhalená se,

už, už těšíš na můj polibek,

co Tě upatlal od té červené

a ona hoří snad, jak oheň,

jenž se tu - po tom polibku vzňal,

ach - jak Ty se mi směješ,

vždyť mne se stalo to samé

a my si myslíme,

že to hoří láska

neb jsme takto,

ten oheň neznali

a nevěřili, že může hořet nám

po celý život,

než-li nás spolu do studeného hrobu uloží.

To snad, tu, hoří láska

neb se vzňal plamínek,

jenž to mé srdce zažehl

a já Ti koupil ty růže,

které září - tím nachem,

jako - Ty a jen pro Tebe.

             Jiří.