Motýli, světlo lampy a bílé vločky

A ve světle lamp, co padá rovně dolů,
Drobná křidélka motýlí,
Víří, krouží a jen tak touží,
Vylétnout nahoru,
Na hvězdnou oblohu.

Mávají křídli co to síly dají,
Výš a výš…
Jen kdyby ty drobné vločky nepadaly.

Světlo hladí zlomené motýli,
Šeptá jim hlasem medovým.
A lidé pod nimi jako by nebyli,
Nestáli pod nebem šedivým.

Jako by si byli cizí,
Vločky nevnímali.
Motýlci je obletují láskou ryzí,
Stejně jako je matky kolébali.

A tak u lampy a pod ní,
Motýlci a lidé truchlí.
Světlo je hladí,
A v jejich vlasech bíle vločky,
Navždy utkví.