Vír neskutečna

Slunce zpívá poezii,
tak jako nikdo na světě.
Tím sluncem pro mě jsi Ty,
smutné,
-to platí na jiné planetě.

Nesmět Tě vidět,
hladit,mít rád.
Protože tady už moje srdce
má přeci koho milovat.

Tady na naší planetě,
tě nesmím ni znát.

A každý týden, jiná galaxie,
těch planet tam je,
-krásné,
ve snách se potulovat.

Snít o všem,
co mít si přeji,
žít pro vše,
co dáno je mi,
-a nepřestávat návštěvy
co zjeví se v mém srdci
...mít rád,

však věrně jen jediného milovat.