Tonkovi

Napjatá jak struna k prasknutí

ty jsi čistý jak sníh,

křehký jak křídla labutí.

Tajemný jak pandořina skříňka

čas strávený s tebou,byl pouhá chvilka.

Přesto ve mě něco zanechal.



Napjatá jak struna k prasknutí

cítím tvou vůni labuti.

Do morku kostí mi proniká

zachvátila mě panika.

Jak moucha zahalená do pavoučích sítí

chci ve tvé náruči býti.



Napjatá jak struna k prasknutí

odolej pohledu labuti.

O jasné oči pohled se zraní

kráse se těžko brání.

Rozum i když tváří se vřele,bere srdce jako nepřítele.

Proč pro tu labuť jak tam-tam buší

vždyť za tu chvilku zmátlo i duši.



Napjatá jak struna k prasknutí

podléhám kouzlu labuti.

Po tváři slza mi stéká

bojím se,že zaujme Tě jiná řeka

nebo domů se vrátíš a jak sen se mi ztratíš.



Napjatá jak struna k prasknutí

vyznám Ti lásku labuti.

Do těchto řádek ji vložím

kéž do tvého srdce jak do moře se nořím.

Bez tebe se cítím jak uvadlá růže,

jako uschlí květ,

jako bodající nože

a mě boří se svět...