Naivní blázen

Asi jsem blázen
co věřil v hlubší poznání.
Pak spadnul z výšky na zem
nemělo to dlouhé trvání.

Jako třepotající se motýlek štěstí
na rozkvetlé louce plné květů.
Jako blázen, který našel ráj
jsem si celou dobu připadal.

Tvých dlaní doteky
budu cítit navěky.
Barvu tvého hlasu
ve, kterém jsem hledat měl spásu.

Kdybych uměl vracet čas 
Kéžbych uměl srdce krást.
Všechno zboří se ve vteřině jako leporelo
srdce rozbouřené a vášnivé najednou ochořelo.

Chtěl jsem aspoň na chvíli
zažít efekt motýlí.
Ztratit se kdesi v realitě
zastavit čas a políbit tě.

Přes řeku teď pálím most
přiznává se to těžce
vše už je minulost.