NOČNÍ PROJÍŽĎKA

NOČNÍ PROJÍŽĎKA

Podej mi svou drobnou bílou ruku,
pevně se mne chyť a nech se vést.
Vydáme se spolu na projížďku
vstříc lepšímu světlejšímu zítřku,
po jedné z dlouhých nebeských cest.
Moji věrní koně ve stáji
již netrpělivě čekají,
od kopyt jim srší jiskry hvězd.

Pospěš si, kočár je připravený.
Unikneme spolu ze stínu
a dáme se v cval po Mléčné dráze.
Noc ať sype dál po nebi saze
z kouřících továrních komínů.
Navždy za sebou spálíme most,
který vede zpátky v minulost,
přes rozlehlou hvězdnou výšinu.

Cizími se staly známé tváře,
náhle zbavené falešných masek.
Zbyly v nich jen stopy starostí,
z časů neklidu a úzkosti,
vyryté do pleti brázdou vrásek.
Snad můj osud s tím tvým jednou splyne
a zda jsem před tebou měl rád jiné,
všechny jsou už na smetišti lásek.

Pevně se mne chyť a neměj strach,
jsi-li se mnou, nemusíš se bát.
Až náš vůz nad mračny poletí
budeš v bezpečí v mém objetí,
vždyť tebe mám ze všech nejvíc rád.
Míříme hluboko do noci,
dávno spí páni i otroci,
jenom nám dvěma se nechce spát.

Tato noc nás jednou provždy změní,
tato noc nás oba poznamená.
Pod klenbou z černého sametu,
stačí jedno slovo tichých rtů
a má duše bude uzdravena.
Uteč pryč anebo mi spěj vstříc
sříbrojasnou září létavic,
má lásko, cesta je otevřená.