příliš kávy v tvých očích
brání snům
snad proto tě v nich marně hledám
smutně do trávy si sedám
před tvůj dům..
příliš horká tvá skalní chýše
a na prahu jen ..vítán buď..
smutek tu zuj ať měkko ti je
a pak mě pojmi
máš-li chuť
příliš slunce v tvých vlasech
krásko svůdná
tvůj plný úsměv uvnitř hřeje
a ačkoli bezvětří
mé tělo nadějí se chvěje
příliš tebe v mých slovech
souvětích
pauzách na nádechy
smutných šepotech
co vítr nese
hájem do útěchy
příliš očí všude kolem
v korunách stromů
v kopřivách
některé chtějí
jiné pravdu znají
víří prach
příliš zbytečného strachu
co nepřeje
co nedovolí
a jen v skrytu čeká
zranit
ať to bolí ..