Lásky básníků

Básníkům není dovoleno milovat,
jejich pravou láskou je touha:

Touha milovat odlesky v branách zrcadel,
a tam ve vzpomínkách prochází hříchy minulé,
bez břehů příbojů zvadlých ctitelek,
kterým pár písmem na ňadra ústy vynášel.

Touha pít, když sklenička ke dnu se dívá,
lógr ze zelené víly jak sukně břišních tanečnic,
třese se na další z mnoha záchvatů,
kdy tužku popadne a svět okolní, pouze v mlze bývá.

Touha znát všechny hříchy těchto dnů,
ve světě poznat každou z mnoha dívek a žen,
všechny svést, s mnoha prohodit několik vět,
když z cizí postele, v půlnoci, se potichu vykrádá,
svým ubohým, omluvným veršem.

Touha žít naprosto obyčejný život,
jak ostatní lidé, co pouze chodí bez odlesků zrcadel
skrz mnoho minulých životů,
které zkušenost snaží se předávat.

Touha žít obyčejný život vedle obrazu svých básní…