stránku tušíš

něco jako
že čas se zastavil
a řeky v korytech svých ztuhly
pro okamžik
jeden nádech
kreslím uhly

na chodník noční
tvoji tvář
a dál se bojím
který z kroků
vede správným směrem
možná s osudem se perem
kdo ví

vrbové proutky těch chvil
navždycky se zaplétají
a díky tomu
krásné sny se zdají
hvězdy dopadají
na polštář

jednu ti chytím
tu co nejvíc
snad ze všech svítí
na tvou tvář
do tlusté knihy založím jí
možná že bible nebo snář

a tam ji nechám
stránku tušíš
snad abych pro stesk
měl kam jít
a v pohybu tvém
cítím tanec
tvůj dotyk nikdy nechci smýt

jednou ti pošeptám
když mě necháš
do uší skrytých v nočních tmách
že tahle chvíle byla vzácná
jen jeden krok
co zdolá práh

od našich dveří do neznáma
klíč od nich stále hledám sám
hledej ho se mnou
voní sláma
schovaná v botách
počítám

Kolik je prstů k propletení
a kolik klavír učí hrát
jedním snad zamíchám chladné víno
na jeden rty své
dám ti rád

do rytmu potkávání
kolej plyne
za okny tma si křičí "pluj"
rád bych tě objal
šeptal na krk
můj čas teď krájím
na stůl tvůj