Rusalčina noc,noc kdy víly dávají ráno dobrou noc.Já jenom sbohem

Prvá a poslední

čekám kdy se rozední.

Co bylo,dávno není.

Rusalčina noc všechno změní.

I Shakespeare když Romea a Julii psal,

věděl,že láska je žal.

A tak bolest,zklamání,cit

do své hry dal.

Jeho láska odešla nebyl jí "hoden"

byl urozený,ale né rodem.



Pro slib který jinému dala,raději život

teď by si vzala.

Nešel vzít zpět.

Cítím s ní i když dělí nás

desítky-stovky let.



Za hrdost bolest zkryla,

ale jak potom žila?

Jeho tvář by dokázala malovat po paměti

i když s jiným žila

i když měla děti.

Proč o nich píši?

Proč se k nim přirovnávám?

Snad taky ten boj vzdávám.



Není hříchu kromě noci

není bůh,není vyšší moci.

A slzy jsou silným protivníkem

tajně se kradou do očí a jiskra přeskočí.



To láska vryla do srdce jedno jméno

krade kde se dá.

Dá pocit štěstí a pak zasadí ránu.

Nevadí jí,že mládí umírá,umírá z žalu.



Ne,nejsem jediná kdo ochutnala Rusalčinu noc

ani nejsem sama

kdo nějaké jméno nosí ve svém srdci

kdo prosí na prahu ve jménu lásky....



My všechny jsme se v Julii proměnily.

Stejné pouto nás na okamžik spojilo.

Po jedu šahám je na dosah

nedokážeme držet hlavu vzpříma ne,

není to naše vina!



Do dětství vstoupila noc ,

noc posledního klidného spánku,

noc co vábí nás.

Vítejte Rusalky v ráji

nastal váš čas.

A tak to prokletí

co trvá staletí postihlo nás