Zrada

Počítám měsíce, poznávám tisíce, dalších stejných párů
Jejíž krev prolitá, se smutkem odlítá, do věrnějších krajů.
Za cenu bolesti, pro moment radosti, vše skončilo v háji,
A nic už nebude, drahý osude, jak tomu bylo v máji.

Rozkoš je vězení, ve kterém trýznění, má formu zlata,
Pod rouškou zoufalství, vzájemné přátelství, šlo pod ruku kata.
Jak měsíc v oblacích, postupně vytrácí, se i silná touha,
Ubohý okamžik, minuta souznění, však cesta byla dlouhá.

„Svolní k nemravnosti, plní boží ctnosti, tělo k tělu lehá,
Lhostejné objetí, vášnivé napětí, ale nikde žádná něha.“

A ty drahý můj, prosím, chvíli stůj, podám ti vysvětlení,
Žijeme v realitě, v pouhé banalitě upřímného snění.
S tváří anděla, tohle se nedělá, jsi vyhnána z ráje,
Tvá věrnost byla jen, omamný zvláštní sen, ale krása taje.


„Svolní k nemravnosti, plní boží ctnosti, tělo k tělu lehá,
Lhostejné objetí, vášnivé napětí, ale nikde žádná něha.“

Kdejaké námitky, vzájemné prožitky, jsou již minulostí,
Necítím výčitky, užívám požitky, to vše ve slušnosti.
Skončily tajnosti, žili jsme v marnosti, konec se už blížil,
Vzala jsem odvahu, měla jsem dost vztahu, život jsi mi zkřížil.

„Svolní k nemravnosti, plní boží ctnosti, tělo k tělu lehá,
Lhostejné objetí, vášnivé napětí, ale nikde žádná něha