Dýchá má žena

Dýchá má žena
v tmou rozestlaném loží
pláče
než těla k sobě složí
dýchá dál a bojí se mých dlaní
jak trnů
že možná někdy zraní

Dýchá ta žena
se mnou a přece v jiném loži
když její dlaň
do mojí se vnoří
dýchá
a v šeru hlídá klín
má duše není tu
a nestačí mi stín

Dýchá má žena
ve mně na neustlaném loži
jak plamen,
když do vody se noří
sténá
a tiše prosí
potají
ať jí mé trny
potkají