Srdce puklo

Srdce puklo,
zvon už oněměl,
ústa přestala chtít,
ruce už v útrobách neplanou.

Srdce puklo,
mrazem z tvého klínu,
jinovatkou celý pokryt,
k ránu, s hlavou bolavou,
se probouzím.

Víly kolem hlavy se motají,
zelené, růžové či plné něhy,
z alkoholu i z tvých nemocí,
vzpomeň si, když mělas hubu
plnou pěny.

Já líbal jsem tě stále dál,
krví bylo mi tvé svědectví čistoty,
tvé ruce a tvůj žár,
vždy říkají něco mnohem více.

Srdce puklo,
v obratníku slunečních hodin,
při poledni uprostřed nočních můr,
kdy v polibcích líbám ctitele tvých snů.

Srdce puklo,
bolí tě?
Mě už nebolí.