Má milovaná...

Milovaný

Jsi člověk, jenž v srdci mém dlít bude stále,
jsi pevný a vůle tvá podobna skále.
Princátko dnes, král budeš zítra,
ať plná slunce jsou další Tvá jitra.
A když pár kapek zkropí tvé dlaně,
usměj se v duchu, nemysli na ně.
Já přeji Ti dobré a přeji Ti špatné,
štěstěny chvíle i vzpomínky matné...
Tak jako trny nádherné růže,
jen život sám z Tebe učiní muže.

Děkuji za vše, cos pro mne vykonal a věz,
že můj milý, ať kamkoliv vedou tvé kroky,
budu je sledovat roky a roky...
Budu tvou Hekaté, na věky věků,
jen nenech se srazit jak já, do pokleku.

Tvá Bitter Beauty

Má milovaná

Ze všech propastí mých hříchů.
tys ta nejhlubší.
Jak jen po věčnosti lká,
slast tvého obětí.
Zdála ses mi jen přeludem,
jenž vytratí se s ránem.
Avšak právě tvůj dotek
probudil mou duši.
Co dosud jsem žil,
jen snem vzdáleným se zdá
a co snil jsem teď žiji.
Vše jest jak v snovém oparu,
krom Tebe, lásko má.
Jen k tobě vztahuji
a upínám své ruce a srdce.

Nyní

Ach jak zoufale mi dnes zní slova „Miluji Tě”.
Copak jsme byli vinni?
Tak proč trýzní nás muka?
Stvořeni Bohem k slabosti,
podlehli jsme si navzájem.
Snad čekal nás trest zapomnění,
pohlcen ztratil jsem Sebe i Tebe.
Rozplynula jsi se v nicotě, jež říká si bytí.
A přece nebudu smrti otrokem,
jen když jsem směl líbat tvé rty...