Mlčící, která prozrazuje

Slova jsou schovaná
duše se v rohu krčí
sedí a bude až do rána
tiše přesto na něj křičí.

Mlčí, slzy nechává týct,
přitom tolik chtěla by říct
o srdci co není chladné,
o žalu který nezvládne.

Co v téhle básni se objeví
jejímu srdci malinko uleví
aspoň to, neb nemůže polevit
nároky lidí nejdou vždy slevit.

Časem se zas všecho změní
klidnější bude mé snění
srdci s duší pak se uleví
bolest a starosti konečně poleví.

Bojuju, se nehodlám vzdát
abych mohla zase se smát
hlavní bude že city zmizí
a dobrá nálada stane se cizí.

-

Přijde čas kdy veselá nálada
bude to co mě pevně ovládá
tak teď čekám...
kdy konec přijde a já půjdu dál
přesto že budu ten kdo tentokrát nevyhrál
tak teď čekám...
kdy pohasnou city co teď mě ničí
a já zase budu mít ty další v piči.