Souboj mezi srdcem a rozumem

Vstávám každy den,
co jiného dělat mám.
Když rozplyne se sen
a on mě nemá pořád rád.

Je ledový jak jinovatka,
s tváří anděla.
Jeho však láká jiná holka,
se zbůsoby, které nemá ani Adéla.

Všichni mi říkají,
že ho mám nechat být.
Všichni mi kázají,
ať ho nechám jít.

Mě však bolí z toho srdce,
když nevidím ho ve škole.
A když usměje se tak sladce,
když projíždí kolem mně na kole.

Můj rozum chápe ostatní,
Moje srdce ho však odmítne.
Když usměje se na mně,
tak sladce, jako poprvé.