Stíny na duši

Vidím ty stíny, co se plíží,
kolem vychladlé mrtvoly žijícího těla,
tep už jen dech udává,
srdce ztuhlo v křeči poslední.

Spatřit bylo možno ty odstíny,
šedé, leč i barvy barevné,
co na rtech rudá zanechala,
bolelo, bolí ty veškeré žalmy.

Slunce zašlo za blízký stín,
hvězdy se na obloze zjiskřily,
mrak přitáhl svůj déšť,
poslední kapka vždy patří do očí.

Vidím ty stíny, co se plíží,
za tělem, za člověkem a jeho částí,
chtěl jsem spatřit samotné srdce,
ale mrtvé už není nikdy takové.