Hladový blázen

Už dlouho tě lásko, znám,
v srdci mém se ukrýváš.
S úsměvem ti všechno dám,
a ty sladce zazpíváš.

Přicházíš v tom osamění,
když je těžko, cesta daná.
Rozdáváš nadějné snění,
nechceš být na světě sama.

Jsem snad blázen jen?
Co po zemi chodí.
Kterému zdál se sen,
a teď slzy roní.

Jsem snad blázen hladový?
Co v duši si stýská.
Snad jen slavík napoví,
co pod okny píská.

Přicházíš vždy nečekaně,
ve tvých stopách kráčím zas.
Boty mám zas sešlapané,
poslouchám tvůj jemný hlas.

Jenže slova plynou němá,
neslyším co říkají.
Před zrcadlem stojíš bledá,
a mé srdce hladoví.

Tváří máš snad tisíce,
všechny je však nemíváš.
Líbí se mi nejvíce,
když se pěkně usmíváš.

Já vím že chceš něco víc,
možná, že však raději,
nežli hledět na měsíc,
budeš mojí nadějí.