Klábosení se sluncem
Klábosení se sluncem
na místě tolikerého čekání,
ozářena lampou ze světel pouličních,
svatozář, tak jsem si spletl.
Křídla z vánku jazyků mlhy,
smytá deštěm z ranních hodin,
slunce ještě nevyšlo ti vstříc,
ale už teď ho bolí zářit.
Vídával jsem tě poprvé,
pak prý sedělas někde mezi,
na mezi hrála jsis na schovávanou,
před úsměvem a září z lamp.
Poslední vlnka ve skleničce,
zabila včelku malou octomilku,
vídával jsem tě potom stále,
tam v křečích stát a stále se smát.
Kroky pak odvedly tě ze slunce,
lampa zhasla a včelka se probrala,
opilá mocí z vína červeného,
klábosila se sluncem o kapkách deště.
Vídával jsem tě poprvé,
vždy, když to mělo být naposled.
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Musím říct, že tahle báseň je dokonalá. Líbí se mi, když píšeš melancholicky. Dneska jsem narazila na naše maily, tak jsem si krásně zavzpomínala... :)
Toulavá
08.09.2012 15:58:01 | nepřihlášený komentátor
až na to ozářena lampou z pouličních světel, se mi líbí. Ty lampy jsou můj problém,mám pocit,že o ně zakopávám v každé druhé básni.
31.08.2012 21:45:17 | kočkopes
Ono je možné, že se v mých básní lampy objevují docela často. Jsou to také aspoň pro mě ostrůvky světla v tmě. Jistě, musí svítit a ne hnusně problikávat :)
31.08.2012 22:57:14 | Láďa
problikávající jsou nejhorší ze všech:)) ty tvé svítí hezky
31.08.2012 22:58:18 | kočkopes
Děkuji a snad ještě nějakou dobu svítit budou :)
31.08.2012 23:00:15 | Láďa
určitě jo,tak čau:)
31.08.2012 23:03:24 | kočkopes
protože o ně zakopáváš při každém reálném kroku ;)
31.08.2012 21:49:11 | Lexisa
doporučil bych tedy svou báseň, ve které lampa jest hlavním svědkem vraždy.
takové téma jako z herkule pjerota vypadnuté.
31.08.2012 21:50:25 | CCGREE
ano, i to je možné:)
31.08.2012 21:49:46 | kočkopes