Proklínám

PROKLÍNÁM

Proklínám chvíli v niž jsem tě spatřila,
svou vlastní naivitu – proč jsem ti věřila.

Proklínám tvé doteky, polibky a prázdné fráze,
jak mohl jsi říct ,,miluji tě“ - dívat se mi do tváře.

Stal ses mým přízrakem – kéž by někdo myšlenky mé vymazal,
proklínám to, že ses do mého srdce dostat dokázal.

Zabil jsi část mě – do srdce vrazil dýku,
s bolestí se učím žít – tobě je vše k smíchu.

Neměla jsem nikdy ztratit se v tvých očích,
prolévat moře slz po bezesných nocích.

Upřímnou soustrast další tvé oběti,
že zaplete se s tak proradnou havětí.

Bezcitná zrůda v lidské podobě,
proklínám moment kdy poznala jsem tě osobně!