Odvykáš...

Po vlasech stéká slaná kapka,
kterou ty nikdy neuvidíš, lásko.
Přikrytá vločkami svého ticha
jak tenkou zlatobílou maskou
stávám se součástí tvých tužeb,
Ze stromů padám, bezejmenná.
Srážím se v chladu kusých nocí
vpitá do písmen tvého jména
a k ránu křičím, pokořená,
na schodech, které k ráji vedou.
Však vejít? Pro mě uzavřené
zůstává nebe. Klíče půl
- druhá vtesaná do kamene
tvých šesti srdcí na drátku.
Zašlápnu růžkem podpatku
zbytky nadějí na záchranu.
Rytíř je mrtev. A drak pannu
roztrhá drápy na kusy.
Poslední prázdné pokusy.
A ze všech slov co květem znějí
jen tenká vráska u pusy.
Jak droga v žilách koluji.
Droga se přece nebojí.
...ač ruce se ti trochu chvějí.