BODÁM ZAS

chtěl bych být písař
s vážnou tváří
a v kalamáři smáčet husí brk
tvůj krk tak svírat
v pevném stisku
a z výrazu tvých očí
pravdu číst
bílý list bych potřísnil tvou krví
a ze záhrobí můžeš na mě volat
všechna ta slova
co už dávno znám

zůstanu sám a na zdi obraz visí
tvá tvář
zlý úsměv
dlouhý vlas
škoda je rámu ten portrét ho tak ničí
tak nožem bodám zas a zas

nitky barev pokrývají zem
kamenou dlažbu hladkou
tak sladkou ze vzpomínek věků
i chvíle s tvojí matkou
žhavoú řeku
přebrodím

teď jen sním jaké že to bylo
když láska z kraje
tak pěkně se nám žilo
víno pilo
a dírou v střeše
do hradu nám nasněžilo

měl jsem tě rád
je to pryč
rez vše nám vzala
nemám
...