Na ulici

Viděla jsem na ulici
kluka na kytaru hrát.
Na co asi musel myslet,
co si musel přát?

Kousek od něj pouzdro od kytary,
v něm pár pencí, žádné veledary.
Poslouchala jsem tu hudbu,
přistoupila blíže.
Když jsem byla kousek od něj
mé tělo ovládl stav beztíže.
Rázem jsem zapomněla na všechny potíže.

Vhodila jsem do pouzdra pár pencí,
on zvedl oči, usmál se.
Touhle básní vyjádřila sen co se mi dneska zdál.
Díky tomu chlapci i tomu jsem pochopila
že člověk nikdy není sám.