Pokusím se vypsat,
jak moc Tě miluji.
Pokusím se
vyjádřit své city k Tobě,
ale nic neslibuji.
Miluji Tvé oči
víc než slunce,
které jim dodává nádhernou,
šedozelenou barvu.
Miluji Tvůj
roztomilý smích,
který zní mi líp,
než zurčení potůčku.
Miluji Tvá ústa,
která mají v koutcích
jemné vrásky,
když tvarují řeč
když vychází z nich
Tvůj hluboký, hřejivý hlas.
A Tvůj vlas, někdy černý,
někdy dohněda zdá se.
Na Tvé drobné tváři
občas zalíbí se řase.
Tvé ruce
někdy znavené prací
vždy najdou sílu
pohladit mou tvář.
Z Tvého úsměvu
vychází hřejivá zář,
při kterém
vždy u srdce mě zahřeje.
Při Tvém polibku
ve mně všechno vře
láskou k Tobě
a touhou
zůstat už navždy
jenom Tvou.
Ach, nedá se vypovědět
jak moc Tě miluji,
bez Tebe zdá se mi
že neexistuji.
Bez Tebe
svět se mi hroutí,
bez Tebe
z rostli zbyde jen proutí.
Bez Tebe slunce nesvítí,
bez Tebe neroste žádné kvítí.
Bez tebe neslyším
ptáčky zpívat,
bez tebe nechce se mi
tento svět obývat.