Když zapadalo Slunce

Jako západ slunce
vždycky mizíš za obzorem
jako západ slunce
mizí za okrajem stolu
tohle není láska
to je nakažení morem
poněkolikáté
zase táhne nás to dolů

Jako západ slunce
ať svět zmizí, jde z něj hrůza
jako západ slunce
nemůžem se vyhnout času
zmizela nám fantazie
naděje a múza
dokonce i nostalgie
ztratila svou krásu

Se západem slunce
světlo mizí, už se stmívá
se západem slunce
otvírá se brána noci
dojde nám, že nejlíp
se má ten, kdo se jen dívá
nejlíp se maj samotáři
mrtvoly a cvoci

Po západu slunce
často cítíme se sami
po západu slunce
tolik smutku na mou hlavu
k vyčištění mysli
stačí 2,3,4 gramy
když jsem v rauši
nebojím se, že už nevyplavu

Jako západ slunce
při kterém se hlava točí
jako západ slunce
vypadá hořící nebe
se slzami mizí smutek
z tvých nádherných očí
na vše dá se zapomenout
na vše kromě tebe

Jako východ slunce
hledáme si k sobě cestu
jako východ slunce
nevychází naše city
proč mi sladký život
někdy chutná po azbestu?
proč jsou naše srdce
prázdná jako holobyty?

Než zapadne slunce
přej si, ať to za to stojí
než zapadne slunce
přej si, ať samota zmizí
nevím proč se naše láska
budoucnosti bojí
budem spolu navždy
anebo si budem cizí?