Zrádce

Zrada je jen slovo,
na které opovržlivě slyší jiní,
a za tím slovem bolesti je mnoho,
když ze zrady přítel teď tě viní.

Myslíš, že znáš lék na tvoje strasti,
na bolístky z bojů, co jsi utržil,
avšak sám teď kráčíš, do propasti,
co udělat mám, bys uvěřil?

Mám v ruce granát odjištěný,
v té druhé tisknu pírko snad,
po beránku již stopy není,
a vlk už dávno zahnal hlad.

Ty teď vzdálený se zdáš,
můj příteli s prašivou kůží,
a ke rtům tiskne se 9mm ráž,
ke rtům, co stále dotknout tvých se touží.

Já nalézám zde jen jedno východisko,
jenom jedno jediné,
v krku mi z něj nějak vyschlo,
snad mi pánbůh promine.

Až ráno otevřeš dveře od našeho bytu,
a na zemi v krvi uvidíš mé zbytky ležet,
tvoje vina, že odebral ses opět k svému krytu,
neměl jsi nikdy odejít,
- zpátky měl jsi běžet.